Přejít k hlavnímu obsahu

Už je to týden, co jsme byli nuceni se předčasně vrátit z našeho vrcholového pokusu. Spousta času na přemítání - co kdyby, proč, co teď, co dál. Už jsme smíření s tím, že se hora zkrátka rozhodla jinak. Proti větru přes 40km/h se ve výšce nad 8.000m nedá bojovat. Přitom zespodu to vypadá úplně nevinně - jen jemný obláček se vznáší nad špičkou hory, jinak nádherný, slunečný, byť mrazivý den.

Dny v BC začínají postupně splývat, každodenní rituály však zůstávají stejné. Pomocník v kuchyni se mě každé ráno snaží probudit už v 8 hodin, když stepuje před stanem a lámanou angličtinou říká: „KÁRÁ, wake up, breakfast ready…“ Větu zopakuje asi 3x, a pak smutně odejde. Podávají se vajíčka se slaninou. Já s čepicí přetaženou přes oči vydržím ve spacáku ještě hodinku a mezi 9:30 a 10 hodinou už na mě čeká můj oblíbený ovocný kompot s cornflakes a kafe. Když nelezu, preferuju sladkou snídani.

A když už jsme u těch rituálů resp. tradic – ani tady – na K2 – nesmí chybět sněhulák! Kluci z kuchyně obětovali mrkev a dvě chilli papričky, a tak jsem se svým exemplářem s přehledem smetla konkurenci a vyhrála. Docela se poved, ne?

Každopádně dnešní poklidné dopoledne oživil pád docela masivní laviny na cestě přes Cassin, kousek nad BC. Podívaná neuvěřitelná…, a tak jsme stále zde a stále sledujeme počasí. Ze Švýcarska nám meteorolog dle složitých propočtů a sofistikovaných modelů posílá své predikce a nám nezbývá, než mu věřit, doufat a čekat. 

Ozvu se, až vyrazíme. Ahoj Klára! :)