Ahoj, zdravím po delší odmlce. Potřebovala jsem pár dní odpočinku po té naši poslední aklimatizační rotaci – pět  dní na kopci přeci jen udělá s děvčetem své … 

Andreas se opaluje

Už jsem ale zase ve formě. Po sestupu z druhého výškového tábora jsem zvládla sprchu – kbelík vody a následně i umytí hlavy – druhý kbelík. No a pak mani & pedi – to nebyla nutnost, ale samozřejmost. Kuchař se tu bez nás evidentně nudil, takže nastala výkrmná fáze a já se poctivě snažím do sebe dostat tolik potřebné kalorie, ostatně kalhoty už na mně docela vlajou – do plavek dobrý, ale pro návrat na kopec, nic moc. Je i čas na praní, počasí je neuvěřitelné, prádlo krásně schne, jen žehličku postrádám. Po sněhu v základním táboře ani památky a ve stanu kolem poledního zásadně ležím jen ve spodním prádle, hotová výheň. To statečný Andreas se v době největšího pařáku bezostyšně vystavuje slunečním paprskům – snad není až příliš odvážný, uvidíme večer. Solary od Goal Zero si to ale jednoznačně užívají a jedou naplno, dobíjejí všechny možné baterie, abych za pár dní byla ready znovu vyrazit. No a jaký že to tedy poprvé na kopci bylo? 

V pátek 6. 7. jsme odpoledne vyrazili do ABC (Advance Base Camp – předsunutý základní tábor). Cesta tam s těžkým batohem trvá asi dvě hodiny a převýšení 300m, jako příprava na výstup do C1, představuje příjemný start. Budíček ve 4:30 v sobotu ráno už tak příjemný nebyl, ale do stěny je třeba vyrazit včas, než začne pražit slunce. Nástup k fixním lanům pěkně zahřeje a rozdýchá, jumar zapojuji asi po hodině výstupu. Následující čtyři hodiny jen tupě počítám kroky a rozpomínám se na některé zvláště vypečené úseky z roku 2016. Až na pár výjimek je ale trasa stejná, už se nemůžu dočkat ostré žluté skály, která značí blízkost C1. Zatím je ale tááák daleko. Po šesti hodinách výstupu konečně vidím špičičky stanů, tedy naše “orlí hnízdo” – C1 ve výšce 6.100 m n.m. 

pohled z C1

Neděle 8. 7. byla ve znamení odpočinku. Měla jsem s sebou čtečku Kindle a nebýt horšího dýchání a neustálého rachotu padajících lavin z protějšího Broad Peaku, mohla to být celkem idylka. Pondělí bylo vyhrazeno zase pro horolezení. Budíček tentokrát až v parádních 6 hodin a kolem osmé pak zahájení výstupu do C2. Cesta je zas o kousek prudší a sněhové plotny se často střídají s holou skálou, což je sice náročnější lezení, ale zas je to pestřejší a cesta lépe ubíhá. Po necelých pěti hodinách se dostáváme na plošinku pod pověstným House of Chimney a já vděčně na chvíli zalézám do japonského stanu, abych se trochu zahřála a hlavně něco málo snědla, docela mi vytrávilo. Není ale důvod zde moc otálet. Výhled na odpočinek ve vlastním stanu mi nedá, a tak po 15min vyrážím dál. Nastup do komína je čirý modrý led, který se po deseti metrech ostře zvedá do kamenného kuloáru. Být to někde doma v Polabí, bylo by to zábavné lezení, ale s naloženým batohem a ve výšce 6.600 m n.m. už je to trochu jiná liga. Po dvaceti minutách lezení se svalím na malou plošinku a těžce oddychuji, dáma přece nefuní. Popadám dech a mentálně se připravuji na posledních sto metrů stoupání. Stany už vidím, ale moc dobře vím, že to bude krok sun krok a ještě další desítky minut, než v jednom z nich zakotvím. Stane se, a já s úlevou zalézám vedle Lízy. Znovu si užíváme komfort dvoulůžkového stanu, jen ta podlážka je tak nějak … No zkrátka se dvě noci poskládáme i s depozitem pěti kyslíkových lahví a pěti stanů, které tu jsou připravené pro další výškové tábory. Říkám si, co by na to princezna na hrášku … 

Úterý pak opět bylo ve znamení odpočinku. C2 dává zabrat už jen svou výškou 6.700 m n.m., a tak i jen krátká vycházka na toaletu vypadá, jako bych si právě dala ostrou stovku. Ale proto tu jsme, a rovnou dvě noci, trochu potrápit tělo a dát mu impulz k tolik potřebnému množení červených krvinek. Ve středu brzy ráno (stále za slunečného počasí – neuvěřitelný!) rychle přes C1 dolů do základního tábora. Cesta trvala sedm hodin, stihli jsme tak akorát pozdní oběd. 

A zbytek už víte. Aktuálně bedlivě sledujeme předpověď počasí, neboť rada starších dnes rozhodla, že pokud se nic nezmění, tak zítra odpoledne (pondělí 16. 7.) vyrazíme s Lízou do ABC, v úterý do C1, atd. Naši šerpové zatím zvládli připravit trasu do C3 i C4. Odpočítávání směrem k finálnímu pokusu tedy začíná, zbývá jen otázka – kam až to půjde, kam nás královna hor K2 pustí…?

Buďte s námi a držte mi palce! 

Klára