Honička, plné ruce příprav na K2

Makám na tom od loňského podzimu, poctivě ladím formu, žhavím sponzory, klidním rodinu : „ To bude dobrý, statistiku úspěšnosti vnímejte s filozofickým přesahem Felixe Holzmanna.“ Ano, budu rozumná. Znám své limity, už mám přeci něco za sebou a navíc – jsem ženská, tedy žádné velké ego. Život miluju, doma mám dvě krásné malé děti a báječného manžela, tedy nejlepší důvody dělat maximum pro to, aby vše dobře dopadlo.

Logistiku svého „pracovního týdne na mateřské“ jsem dotáhla téměř k dokonalosti. Rodina funguje, stíhám veškerá zařizování i dvoufázové tréninky, nevynechávám společenské akce ani manikúru. Zvedat činku s neupravenými nehty? Nepřipadá v úvahu! Měla jsem to asi prásknout hned, nejsem supermanka, vše, co nestíhám doma, suplují dětem milující babičky a prababička a jako supervizor vše zastřešuje můj drahý „papá“. Jsme skvělý tým, který prožívá nácvik na generálku, kdy zamávám z letiště.