Rukavice jsou základ

S týmem z High Pointu ladíme výstroj. Oblečení na osmitisícovku je totiž naprosto zásadní parametr, vždyť teploty v noci se běžně pohybují kolem -30 až -40 °C. Do stěny se vyráží ještě za tmy, vrcholový den začíná kolem půlnoci. To máte bundu, kalhoty, rukavice, boty, trika, ponožky – vše několikrát a ještě do rezervy, pěkně se to vrství, jako cibule.

Modelová kolekce konfekčních velikostí tady úplně nefunguje. Třeba pod technické kalhoty se musí vejít další dvě tepelné vrstvy, s čímž se normálně nepočítá. Bunda mi ale sedí, chce to jen trochu přidat v ramenou a prodloužit rukávy. Švadlenky ze mě budou mít zase radost – další úpravy na míru, ale tam nahoře na kopci to bude komfort k nezaplacení! Jen lehce upocená zkouším péřový komplet – venku začíná být krásně a teplo a já v nabouchaných kalhotách a bundě supluju panáčka Michelin.

Zkušenosti horolezců a nové technologie posouvají výbavu dál a dál a dnes se zdá, že první pionýři, kteří objevovali krásu himálajských vrcholů, museli zažívat v tak extrémních podmínkách peklo. A ejhle, peří a vlna jsou stále základem většiny teplého expedičního oblečení a fungují. Jen alpské ovce nahradily ty merino.

Běžné pohorky poslouží jen na přechod do base campu, dál už budu pokračovat v expedičních botách, ve kterých vypadáte jako kosmonaut. Jsou však ze tří vrstev s teplou botičkou uvnitř. Ale ani to není absolutní záruka proti omrzlinám prstů, Radek Jaroš by mohl vyprávět. Naštěstí se mi nepotí nohy, což zejména u mužských kolegů přináší velké problémy. Vlhké ponožky rychle zmrznou a prsty je pak následují.

Rukavice jsou základ, zejména pro mne. Jako typická ženská ideálně nedokrvuji prsty na rukou. To jsem si „užila“ už na Everestu, odkud jsme si přivezla omrzliny – trvalá vzpomínka, kterou si tělo pamatuje už navždy. Stačí jen, když je venku kolem nuly a prstíky se začnou ozývat. Lepší už to nebude, musíte se s tím naučit pracovat a o ruce se více starat. Boty jako Radek nevyhřívám, zato jsem průkopnicí v investování do vyhřívaných rukavic. Na McKinley na Aljašce mi ale byly k ničemu, baterie v mínus třiceti vydržela sotva dvacet minut.