Skardu

Skardu ČT from Klára Poláčková on Vimeo.

Je to neuvěřitelné! Ten moment, na který jsme více jak půl roku čekali, je tu. Skardu, Pákistán. Na samotném úpatí pohoří Karákóram posedáváme v místním hotýlku a pomalu se seznamujeme s členy další výpravy, která sem dorazila společně s tou naší. Dáváme se dohromady po cestě, přebalujeme batohy, plánujeme, zkoušíme techniku, sušíme vybavení, pijeme hektolitry vody a cucáme pastilky proti bolení v krku. Zatím to vypadá, že se sešla fajn partička. Kanaďan, Američani, Japonci a nakonec i ten podivínský Holanďan vypadají jako zkušení a otevření lidé. Tři z nich před měsícem stanuli na Everestu a těší se i na druhý nejvyšší vrchol planety, onu vysněnou K2. Genius loci je nepřehlédnutelný. Stačí na chvíli posedět ve vestibulu hotelu, kde se všichni střetáváme u wifi routeru jako divoká africká zvěř u napajedla. Vedle sedící Pákistánec se k nám s úsměvem otočí: „Slyšel jsem, že jste z Čech! To je skvělé! Češi jsou fajn, Josef Rakoncaj, Josef Nežerka nebo ten veselej, no ten s tím culíkem, Mára Holeček! Můžu jim po Vás poslat nějaké dárky?“

Dnes máme volný den. Nakoupili jsme ve městě pár drobností, Petr se nechal obřadně ostříhat, risknul i oholení břitvou, Klára si dala svoji patrně poslední zmrzlinu v civilizaci. Nicméně právě začíná Ramadán, takže jí nezbylo, než ji jíst nenápadně z obalu, aby to nikdo neviděl. Zítra se přesuneme do Askole, jedné z posledních vesnic na cestě, kam ještě dojedeme autem, a pak už konečně po svých. Budeme už mimo signál operátorů a internetu, ale věříme v omezené spojení satelitním modemem. A těšíme se. Čeká nás trek, kterým prošli takřka všichni Ti, kteří se o K2 kdy v minulosti pokusili, a to včetně prvních Italů, kteří v roce 1954 stanuli na jejím vrcholu. Ostatně, mají tady i malé a rozkošné muzeum. Příběh začíná!!

Klára a Petr

Skardu Sunset from Klára Poláčková on Vimeo.

Skardu Sunrise from Klára Poláčková on Vimeo

1 2 ... 10 ►