Talisman

V předešlém povídání na téma „Zóna smrti“ jsem sama na sebe udělala tak trochu „bu-bu-bu“ a myslela jsem si, že nic horšího snad ani být nemůže. Teď vidím, jak hluboce jsem se mýlila. Balení je teprve smrtelná záležitost, které se oddávám již dobrý měsíc, včetně barevných stresujících snů. Doma se všichni těší na finální večer, kdy se expediční skladiště opět promění v dětský pokoj a zmizí v lodních pytlích. Pěkné finále, ale v podstatě i startovní čára, cesta započne.

Když se z toho člověk takhle vypovídá, balení je vlastně brnkačka, obzvláště když vše dozoruje můj talisman – tahle panenka , (viz. foto), samozřejmě patří do základní výbavy, leccos se mnou prožila. Nesměle taky pomrkávám na kamínek ve tvaru oka velikosti lískového oříšku, který zdobí můj prsteníček. Stejný kámen nosí na krku spousta Šerpů, kteří věří v jeho duchovní poslání, hlídá je a dodává jim sílu. I můj kouzelný prstýnek mě bude chránit.

Zbývá už jen úřední taštička s papíry a razítky. Pojištění nad 6.000 m n.m. je pěkné, nicméně případný vrtulník se tak vysoko stejně nedostane. S vízem to je standardní procedura, ale na K2 je nezbytností i zvláštní lezecké povolení. Že jsem zdravotně způsobilá, řeší další papír, prozradím, že jsem „schopná bez vady“.

Ať se i vám daří!