Po několika dnech nomádského stěhování (ráno balíte a večer zase rozbalujete o desítky kilometrů dál) přijdete do bejzu a připadáte si, že jste našli oázu uprostřed pouště. Pod taktovkou Dawy, našeho expedičního leadra, vznikne během pár hodin uprostřed ledovcové morény plné kamení a zbytku sněhu příjemné zázemí pro naši osmičlennou expedici. Takový malý zázrak. Tady teď budeme bydlet.

Naše skupinka je úžasně různorodá. Máme tu Němce, Rakušana, Číňana, Brazilku, Argentince, Bulhara a Japonce. Společně se stravujeme ve velkém jídelním stanu, spaní už máme každý vlastní, dokonce s celkem slušnou matrací. Kuchyň a záchody sdílíme s ještě dalšími dvěma týmy, hned vedle mají společný stan tři Tajvanci, stejně tak i tři Češi společně s ještě jedním Polákem.

Prvních pár dní se postupně zabydlujeme a rozdýcháváme. Přeci jen jsme nabrali výšku, mé hodinky v bejzu ukazují 5.080m. Nastává čas sušení, přebalování, dojde na tolik očekávanou sprchu a mytí vlasů. Jen pro vysvětlení, k dispozici je jeden malý budkostan, kam dostanete vědro s vlažnou vodou a jde se na to! Už teď si sním o zázraku, kterému se říká vodovodní kohoutek s volbou studené a teplé…

Když se život v táboře normalizuje, čeká nás ještě jeden důležitý akt, než se konečně vydáme na naši horu. Puja – tradiční budhistický obřad obětování Bohyni hory. Dva dny pomáháme našim šerpům stavět obřadní mohylu čorten, který se po posvěcení lámou ještě dozdobí modlitebními praporky. Ceremonie proběhla za krásného slunečného počasí ve slavností atmosféře a každému myslím poskytla prostor k zamyšlení: nad horou, námi samotnými, našimi obavami i touhami.

A teď už opravdu zbývá jen jediné – vyrazit na horu! Ahoj!

Klára