Prý trvá přibližně týden, než se člověk přeladí do dovolenkového módu. Jsem už pátý den na cestě a pořád nic, asi to nebude zrovna dovolená, podprahově vnímám lehké napětí, i když, Praha – Istanbul – Islámábád – Skardu – Askole, zní jako super prázdninový výlet.

Každé další město je malé rozloučení s civilizací. Hotel v Islámábádu bude v mých vzpomínkách spojen s poslední teplou sprchou, Skardu s poslední studenou sprchou a Askole se sice malým a ušmudlaným obchůdkem, ale se studenou kolou. Na každé zastávce se vynořují vzpomínky z naší poslední expedice, vlastně vůbec nic se tady nezměnilo. Při procházce Skardu objevuji obchod, kde jsme si s Petrem Juračkou koupili nanuka a nadšeně tam vedu i nové členy expedice. Z mrazáku na nás ale vykukují jen unavené ryby, déjà vu se nekoná. Vedle fotbalového hřiště je stále malé holičství, kde si Petr odvážně nechal ostříhat kštici. Ještě teď mě mrazí, když si vzpomenu, jak na něj vytáhli pěkně nabroušenou starou dobrou břitvu. A tak bych mohla pokračovat.

 Nejhezčí jsou ale setkání se známými tvářemi – zas na nás bude dohlížet „manažer“ expedice, vždy usměvavý a úslužný Ibrahim a jeho pravá ruka Mahdi. Pomalu se seznamuji se všemi členy našeho TOP STAR šerpa týmu, který dorazil z Nepálu. Všichni jsou to ostřílení profíci a opět je vede zkušený šerpa Norbu, další známá tvář z předloňska. Jména všech si zatím pěkně pletu, ale oni mají jasno. Žádná Klára, zase si mě pojmenovali Didi, což v překladu znamená starší sestra a je projevem respektu, ostatně již na Cho Oyu v roce 2006 jsem byla za Didi.

Tak jdeme na to a žádná dovolená to rozhodně nebude. Jako úvodní rozcvička nás už zítra čeká několikadenní trek přes ledovec Baltóro, dlouhých 140 km do základního tábora K2. Expedice Dream 2K2 začíná 🙂

Mějte se prima, ozvu se z base campu.

Vaše Didi