Jsem rodilý Pražák (*1978), ale nedá se říci, že bych byla křtěná poklidnou Vltavou. Do čtyř let věku jsem si užívala radosti prý časově náročného jedináčka. Hračka na pět minut – bum bác, letí do kouta – a co bude dál rodičové!? Pak se narodila sestra Denisa a já si ten životní prostor musela vydobývat a asi mi to trošku zůstalo. Do vínku mi bylo dáno nadšení pro věc, zvídavost, touha objevovat – žít. Svým elánem nyní dokážu strhnout okolí a moje chuť stále něco podnikat je prý orámována nekonečným optimismem. Není to ale jen touha po dobrodružství, po něčem stále novém, ale i hledání a nalézání duševní pohody, zákonitostí našeho života a jeho smyslu. Určitě mám schopnost se i zastavit, ale pak zcela určitě zase vyrazím za něčím novým. Výzva, je asi to správné slovo, na které slyším; to je moje slabost – nebo síla?!
Po absolvování základní jazykové školy a klasického gymnázia jsem vystudovala obchodní management na Anglo-American College v Praze. Výborná angličtina mě již v průběhu studia nasměrovala na pozici PR managera pro zahraniční firmy. Zásadní posun byl pak čtyřletý pracovní pobyt v Londýně, který výstižně charakterizuje text známé písně „meeting, briefing, brainstorming“. Ze zaměstnance reklamní agentury jsem poskočila na pozici referenta londýnské státní správy (HR) a jelikož ráda nestíhám, začala jsem v úplně „placatém“ Londýně trénovat na vysoké hory. Moji miláčci – žlutý chopper nebo kultovní Mini Cooper – pendlovali mezi prací a atletickým oválem a bazénem a posilkou, do práce jsem ovšem běhala s batohem plným PET lahví s vodou. Dokonalá příprava na svou první velehoru.
Aconcagua (6.962m) v Jižní Americe v roce 2005 se stala oním vrcholem, dokonce kontinentálním. O rok později jako historicky druhá Češka jsem zdolala osmitisícovou himálajskou Cho Oyu. To už byla vstupenka na nejvyšší horu světa v doprovodu Tashi Tenzinga, vnuka legendy z roku 1953. Zase tréninky, hektická logistika, ale milník neskutečný – 16.5.2007 – první Češka na Everestu!
Následné mateřství by napovídalo o fázi zklidnění, ale to byl jen příslovečný klid před bouří. V dubnu 2008 se narodila dcera Emma. O čem ten život je? Kojím v pauzách mezi obchodními schůzkami a jednáními v prestižní konzultační firmě, ale hlavně jsem máma a jsme na život dvě – já a úžasná Emma, která mě dokonce pustila ještě jednou do Himálaje. Krásná hora Ama Dablam tehdy v létě 2011 nikomu nedovolila přiblížit se k vrcholu – sněžilo a sněžilo a sněžilo. Zato se povedla Mc Kinley v Severni Americe, tj. další nejvyšší bod kontinentu a potom Elbrus – evropský gigant, to vše v roce 2013. Tam už mi dělal parťáka Martin a zůstalo mu to.
Z rozené Poláčkové je Kolouchová a další milník je na světě – je to kluk jako buk a Emma může rozumovat: „Nebreč Cyrdo, dyť seš chlap!“ Cyril se symbolicky narodil 16.5.2014, má ten můj Everest pod kůží. Nyní jsem konečně krásně „nezaměstnaná“ a na horském kole si vleču Cyrdu v trojkoláku. Golf začínám teprve objevovat a tak si ty nové sportovní disciplíny užívám. Tenis samozřejmě nezanedbávám, jen lyže jsem překlopila i do skialpu. Relax stále nabízí divadlo, kino, balet, operu a dobrou knížku nebo dobrou partu. Hlavně být stále v pohybu, stále se musí něco dít.
A taky že ano. Z báječné mateřské dovolené mě vylákalo jak jinak než kouzlo další hory. Hory, na kterou jsem s respektem a úctou pomýšlela mnoho let vždy s podtextem – moje tabu. Tak tahle hora, majestátná K2 mě v roce 2016 pustila do třetího výškového tábora v 7300 metrech nad mořem. Až lavina, která tehdy smetla vše, na čem jsme několik týdnů usilovně pracovali, ukončila sen o vrcholu.
Sny ale nemizí, a tak jdu do toho po dvou letech znovu…