Pár dní za námi a my jsme v základním táboře krásně zabydlení. Nosiči se svými koníky a mulami vyrazili zpět k domovu a všude se rozhostil nádherný klid. Konečně mám svůj vlastní stan! Ten původní jsem sdílela s Lízou – kamarádkou, která zdvojnásobila počet žen v naší skupině (celkem jsme tedy dvě). Je to pohodová Američanka a bydlely jsme spolu již ve Skardu, a pak i šest dní na treku. Ale teď, když už o stany a prostor není nouze, máme konečně každá své soukromí. Není nad to být ve svém 1+0 🙂

Naše mezinárodní skupinka se rozšířila o další dva mini týmy, takže nás je nyní 13 lezců. S železnou pravidelností se všichni scházíme v neuvěřitelně pohodlném společensko-jídelním stanu jak na snídaně (přesně v 8 hod.), tak na obědy (13 hod.) nebo večeře (19 hod.). Na uvítanou mi tady neservírovali pudink s horou K2 a mým jménem – neubránila jsem se slzám.

Hlavní kuchař se konečně může předvést. Ve své kuchyni kouzlí na čtyřech plynových hořácích a dokonce i v malé troubě! Do jeho království se ráda chodím schovat. Je tam krásně teplo a on mi vždy ochotně uvaří konvici černého čaje s mlékem a kardamomem. Tuhle kombinaci jsem si zamilovala. Krom toho, tekutin není nikdy dost – v rámci aklimatizace se snažím vypít 4l denně.

Druhý den po našem příjezdu kluci postavili sprchovací budku, a jakmile vysvitlo slunce, vypsali pořadník na teplou vodu. To pak vyfasujete kýbl s naběrákem a … no prostě paráda! Konečně jsme ze sebe spláchli prach a špínu z nástupního treku, jen na umytí hlavy si budu muset počkat ještě minimálně týden, až po první aklimatizační rotaci.

Po vybalení a hlavně dosušení všech expedičních tašek a jejich obsahu, nastal konečně čas na obhlídku základního tábora a seznámení se s ostatními expedicemi. Trochu jsem se obávala, kolik tady bude letos horolezců, ale tábor zatím působí velmi komorně. Nad námi je asi desetičlenný tým Japonců, kteří jsou tu již od 25. května, a pak obdobně velká mezinárodní skupina, ve které je také Švýcarka Sophie. Ta se sem vrací, stejně jako já, po dvou letech. No a zbývají už jen tři Kanaďané, a to je zatím všechno. V průběhu července by měl dorazit ještě čínský tým a taky pár lezců, kteří jsou aktuálně na vedlejším Broad Peaku, tak uvidíme.

Žádná expedice nemůže začít bez tradiční ceremonie – obřadu „puja“. Od rána náš tým jedenácti nepálských šerpů budoval kamennou mohylu – „čorten“, krásně nazdobenou buddhistickými modlitebními vlajkami. V 11hod. jsme se pak u ní všichni sešli a začal nádherný, asi hodinový obřad obětování bohyni hory. Přihlíželi mu i naši pákistánští šerpové a pomocníci. Po závěrečném Šerpa tanci se všeobecné veselí přeneslo i na ně a Pákistánci začali hrát na improvizovaný bubínek z kanistru, zpívat své „Balti“ písně a následně i tančit – úžasná multikulturní oslava.

Takže je vše, jak má být. Jsme zabydlení, rozdýchaní a připraveni zahájit první aklimatizační rotaci na K2. V plánu je strávit dvě noci v C1 (6.100 m n. m.) a následně dvě noci v C2 (6.700 m n. m.). Počasí by mělo být příznivé – o víkendu se chystáme vyrazit. Budiž nám bohyně hory nakloněna!

Ahoj Klára